Jednou, až v šeru předpeklí

Jiřík Luděk Moravský

Jednou, až v šeru předpeklí dopředou moji niti, usnout chci v tichu zátiší tak, jak jsem zvykl žíti. Sníti chci v tichu zátiší, smutno kde a tma hustá – proto ať nad mým příkrovem smuteční vrba vzrůstá. Ať aspoň s větví zaznívá do snů mých píseň ptačí – když ty mé písně všechny již navždycky země tlačí... Na kámen srdce vytešte – když juž tak ticho bude v nešťastném srdci, které mne přemohlo vždy a všude, ať každý ví, kdo mimo jde, co se v té zemi dusí, v hrobě že malém – veliká stěsnat se láska musí. Pod hlavu dejte podušku, měkké bych spaní zkusil – vždyť já jsem tady na světě vždycky jen trpět musil...

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

430. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PÍSEŇ. (Karel Václav Rais)
  2. Když šlo processí. (Xaver Dvořák)
  3. BÁJ LESA. (Jaroslav Vrchlický)
  4. V podzimní den. (Adolf Heyduk)
  5. OKNA VEČER. (Adolf Brabec)
  6. PROZPĚVEM. (Čechoslav Ostravický)
  7. PÍSEŇ. (Antonín Klášterský)
  8. XIV. Když touha v písni vane k ní, (Gustav Pfleger Moravský)
  9. Krásný sen. (František Chládek)
  10. ANDANTE. (Karel Babánek)