PÍSEŇ.

Antonín Klášterský

Nech mě sníti, dlouho sníti, na svých prsou sníti, ať vím, jak je krásný večer, a jak sladké žití! Nechť se zdá mi, ve snách zdá mi, ve snách mlžných zdá mi, zem že v hloubi, a jen hvězdy a jen Bůh že s námi. A s té země, dálné země, dálné, bolné země že mě zvedl anděl bílý tiše tak a jemně. A že slyším, hudbu slyším, tichou hudbu slyším, jak těm hvězdám mihotavým bližším jsem a bližším. A že bolů, starých bolů, starých věčných bolů necítím a netoužím už nikdy zpátky dolů!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

132. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. LXIV. Na „dobrou noc“ píseň krátkou (Jaroslav Vrchlický)
  2. Tenké zvonky klinknou, (Josef Holý)
  3. SLOKY. (Bohdan Kaminský)
  4. Jednou, až v šeru předpeklí (Jiřík Luděk Moravský)
  5. NÁLADA. (Adolf Brabec)
  6. PROZPĚVEM. (Čechoslav Ostravický)
  7. OKNA VEČER. (Adolf Brabec)
  8. Tažní ptáci. (Augustin Eugen Mužík)
  9. PÍSEŇ. (Karel Babánek)
  10. UKOLÉBAVKA. (Ludvík Lošťák)