SLOKY.

Bohdan Kaminský

Večer tichý. Spící nad krajinou peruť noci těžkou chmurou splývá. K čelu skráň a rty mé ticho linou v tvé, jež potem třísněny a slinou, jak Reniho mroucí Kristus mívá. Už se stmívá. Ticho. – Běda, zas ten nápěv sýčka ze zahrady do oken mi zpívá. V divný sen tě, v divný sen tě hýčká... A v tvou skráň a očí těžká víčka stínem krytá a tak zádumčivá už se stmívá. Blouzněním tvůj ret se chvěje bledý. Jak se stále teskněj připozdívá! Z oka, jímž hvězd, květů mroucích sledy všemu v truchlé dýší „naposledy“! – z kalna oka tiše Smrt se dívá. Už se stmívá.

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

55. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. CIS-MOL. (Ludvík Lošťák)
  2. PROZPĚVEM. (Čechoslav Ostravický)
  3. Odměna. (Adolf Heyduk)
  4. NÁLADA. (Adolf Brabec)
  5. Objetí noci. (Julius Alois Koráb)
  6. PÍSEŇ. (Antonín Klášterský)
  7. UKOLÉBAVKA. (Ludvík Lošťák)
  8. DŮM ŠVADLENEK. (Louis Křikava)
  9. Když šlo processí. (Xaver Dvořák)
  10. Mé srdce ranila jsi... (Xaver Dvořák)