DŮM ŠVADLENEK.

Louis Křikava

V té noci tmavé, jaké miluji celou svou duší tichu odevzdanou, předměstí obvod volně křižuji a ve sny moje cizí stesky kanou. Měsíc si dnes svou bledou zakryl líc. Chce jako já v tom temnu lépe sníti... Dům na rohu si zpívá do ulic a žlutá jeho očka do tmy svítí... Je půlnoc již a tma... Jen tento proud chudičkých světel blátivou zem třísní, je půlnoc, ticho již, jen tento kout se chvěje strojů monotonní písní. A ňadra dívek nad stroj sehnutých, jichž dotkly se již milců toužné ruce, pozvedá náhle – slyšíš? – svěží smích. Zítra se zvlní v pláči snad a muce... Svit lampiček žaluje do noci, v kalužích si své žluté tváře meje, v nichž tají boly mladých tajemství a těžký úsměv příští beznaděje...

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

540. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NOCTURNO. (Božena Benešová)
  2. Modrý večer. (Alfons Breska)
  3. VZPOMÍNKA. (Adolf Brabec)
  4. ROZEPNI SVÁ KŘÍDLA PERUTÁ... (Ludvík Lošťák)
  5. Když šlo processí. (Xaver Dvořák)
  6. SLOKY. (Bohdan Kaminský)
  7. LXIV. Na „dobrou noc“ píseň krátkou (Jaroslav Vrchlický)
  8. Po klekání. (Augustin Eugen Mužík)
  9. CIS-MOL. (Ludvík Lošťák)
  10. XVIII. Oh! jak rád si vycházím v noci stín (Gustav Pfleger Moravský)