Jednou, až v šeru předpeklí

Jiřík Luděk Moravský

Jednou, až v šeru předpeklí Jednou, až v šeru předpeklí
 dopředou moji niti, usnout chci v tichu zátiší tak, jak jsem zvykl žíti. Sníti chci v tichu zátišízátiší, smutno kde a tma hustá – proto ať nad mým příkrovem smuteční vrba vzrůstá. Ať aspoň s větví zaznívá do snů mých píseň ptačí – když ty mé písně všechny již navždycky země tlačí... Na kámen srdce vytešte – když juž tak ticho bude v nešťastném srdci, které mne přemohlo vždy a všude, ať každý ví, kdo mimo jde, co se v té zemi dusí, v hrobě že malém – veliká stěsnat se láska musí. Pod hlavu dejte podušku, měkké bych spaní zkusil – vždyť já jsem tady na světě vždycky jen trpět musil... 58

Kniha Jak ledy plavaly... (1900)
Autor Arnošt Kučera