RÁNO V ÚNORU

Viktor Dyk

Naslouchám vzdálenému hluku, vzdálený život hladím hebce. A dítě vede kamsi slepce, podávajíc mu útlou ruku. Nevidí slepec tvarů, tváří, nevidí věcí lad a lesk. A přece nepocítí stesk: má v srdci cosi jako záři. Kam vedeš asi slepce, dítě? Do rašení a do rozpuku, že do jara už není dlouho? Kam asi vedeš slepce, touho? Tep srdce milionů cítě naslouchám vzdálenému hluku.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

366. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. [M. N.] (Josef Holý)
  2. Na omluvu. (František Táborský)
  3. PO ÚČINCÍCH JEDU (Jan Opolský)
  4. NA VALČÍK Z ,EUGENIJE ONĚGINA’: (Roman Hašek)
  5. Slyšíš, jak má struna zpívá... (Adolf Heyduk)
  6. Kol Stygu táhly těl se dlouhé šiky, (Josef Holý)
  7. Loretánské zvonky. (Adolf Heyduk)
  8. MOJE KARENINA. (Adolf Červinka)
  9. Když šlo processí. (Xaver Dvořák)
  10. IV. Kytara. (Jiří Karásek)