Na omluvu.

František Táborský

Ne nadarmo jest verš můj slepým guslarem(J6m) jenž do strun tluče u pochmurné brány(J5f) nevěda zda zvuk jeho k srdcím doletí(J6m) já styděl bych se ukázať své rány(J5f) kdyby ten verš můj nebyl echem století(J6m) Ty proudy slz a mraky vzdechů tlumených(J6m) mozolné ruce ku modlitbě spjaté(J5f) jež od dětství jsem vídal slýchal ztrnulý(J6m) ty ladily mé struny tisíckráte(J5f) a s jejich slzami se moje hrnuly(J6m) A jako vichřice jež duby stoleté(J6m) jen hravě trhá z kořen růžné zkalí jitro(J6f) ulehla bída lidská do vnitř prsou mých(J6m) a jejím vzdechům zvyklo mladé moje nitro(J6f) jak starý prales uvykl řvu dravců zlých(J6m)

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

515. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. [M. N.] (Josef Holý)
  2. NEMOHU ZAPOMENOUT... (František Kvapil)
  3. Když šlo processí. (Xaver Dvořák)
  4. Zda k Tobě doletí...? (Julius Alois Koráb)
  5. Odměna. (Adolf Heyduk)
  6. RÁNO V ÚNORU (Viktor Dyk)
  7. NOVÝ ŽIVOT. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Loretánské zvonky. (Adolf Heyduk)
  9. 8. V tajemném když světle noci (Jaromír Březanovský)
  10. Vichrové. (Jaroslav Vrchlický)