NOVÝ ŽIVOT.

Jaroslav Vrchlický

Bouř přešla juž, snad poslední to byla; v mých oknech se zas luna objevila, tak smavá, jako boží slitování. V mé duši mír, jak nad zroseným polem když v zlatých klasech táhne lehké vlání, a jako na jaře na kmenu holém se tisíc poupat nerozvitých tísní, tak mysl má jest plna spících písní. Jdu k loži tich a vesel, jitro vítám, své duše ztráty více nepočítám. Den míjí za dnem, neptám se, co bude; jak v dětství dobách mír a ticho všude. Svět útěchy mně z matky oka kyne, sen každý duhou, vzdech můj hudbou plyne. Dav stínů jestli sklání se v mé snění, tu s úsměvem dí každý „Odpuštění!“ Den míjí za dnem, nechápu své štěstí, co svadlo vinou mou, vše vidím kvésti, z těch nových květů vstává anděl bílý, zří do mých snů a nad mou skráň se chýlí.

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

505. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PROZPĚVEM. (Čechoslav Ostravický)
  2. Když šlo processí. (Xaver Dvořák)
  3. Mé srdce ranila jsi... (Xaver Dvořák)
  4. Vítej dešti, vítej roso milá, (František Sušil)
  5. Dešťové krůpěje. (Jaroslav Vrchlický)
  6. NALADĚNÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Až do houštin temnošera (Adolf Heyduk)
  8. Smír. (Adolf Heyduk)
  9. FINALE (Vladimír Frída)
  10. Vichrové. (Jaroslav Vrchlický)