SAMOTY

Jan Opolský

Jak nápoj omamný čpí vlahá lesní tráva, kde krví neklidnou ji zkrápí jahody a stínu chladnému se trpně tělo vzdává, jenž roklí provanuv se vrací do vody. Jak včelí rojení se kmitnou zlaté nitě, když střela sluneční se dotkne houštiny, stesk přímo drtící za srdce uchopí tě, jejž nelze vysvětlit, jenž nemá příčiny. Dno nebes klamavé je ve průhledu stromů, kam možno dopadnout ve strašné závrati, a sněžné obláčky, jež určeny jsou k tomu, že z plavby bezcílné se nazpět nevrátí. Tu vše je utichlé. Ba přímo, jaká sláva, co vlajka abstraktní se v šeru třepetá, snem, který oprostí, se mysl zaměstnává, kams odnáší se cele ze světa. Ve hrubé poustevně, kde dýše mech a smola, jak z tajné bolesti by slza skanula, duch na půl pohřben jest a rozkřídlený zpola a hyne v přítomnu, jsa živen z minula. Ač v tichu zakuklen, přec eremita nesní; je výraz hlubší zde: on jenom přemítá. Jak záchranná je osamělost lesní, když jako lék je duchem požita!

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

890. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. F. X. DVOŘÁKOVI. (Josef Václav Sládek)
  2. ARMÉNSKÁ LEGENDA (Otokar Fischer)
  3. NÁLADA U MOŘE. (František Kvapil)
  4. PLAVEC. (Rudolf Mayer)
  5. NAJADA. (Jaroslav Vrchlický)
  6. SRDCE. (Emanuel Čenkov)
  7. První lásky... (Albína Dvořáková-Mráčková)
  8. PŘI SLUNCE ZÁPADU. (Emanuel Čenkov)
  9. Jesličky. (Xaver Dvořák)
  10. U moře. (Otakar Mokrý)