Rekrutská.
O Bože, jak já šťasten jsem,
že rakouským jsem vojákem,
že mohu nosit v zadu tele
a repetýrku s bodákem.
Ó není větší radosti,
jak když se hrnem z pevnosti,
tu vykračujem jako lvové,
až zem se třese úzkostí.
A dobrý chléb má císař pán,
ten každý den nám uchystán
a maso, zupa – to se lupá,
dík upřímný buď za to vzdán!
U nás je stejnak pro všecky:
CechČech, Maďar – všecko německy,
tím jazykem vše porazíme
jak slavný maršál Radecký.
Co se pan kaprál namučí,
než nás to všechno naučí,
ty kvérgriffy a glencibunky,
hned zlíbal bych ho v náručí.
Ó jak to přece krásné jest,
když umí voják flintu nést,
a pan feldvébl, naše matka,
má zaslouženou za to česť.
39
Být zupařem, to moc platí!
To bych si mohl foukati!
Když raport nese – kumpanie
hned celá dělá do gatí!
Pan hejtman přijde na raport
a kroutí sobě sakraport
a volá: Ajnšpern, nix cum fresn
ten sakramentský Hanák dort!
Ja, kdo se nechce figovat,
kdo nechce lézt a ibovat,
kdo s cibilem se kamarádí –
ten musí v base brumovat.
40