Pokušení.
Když na poušti jsem dlel a snul své plány,
jak setřást jařmo, kterým spjato lidstvo,
přistoupil ke mně černý pokušitel:
Pamatuj na svůj chléb a dej si pozor!
Máš dobré bydlo, což pak tě už trká?
Hleď s mocnými vždy z jedné mísy jídat,
mlč k chybám, polichoť – a moc ti zbude!
Já.
Ne samým chlebem živ je člověk boží.
Bůh živí lilije a krmí ptáky –
snad pěvce svobody uživí taky.
A nedá-li mi chleba, dá mi nebe.
Černý (vyvedl mne na věž).
Tvá mysl vskutku hrdinská je. Žasnu!
Tys povolán, obrodit celé lidstvo.
Jen jedné rány třeba, vzdorné, prudké,
jen vzkřiknout na věži a skočit dolů –
jen mečem rázně udeřiti v bránu –
a ihned Blaník otevře své síně –
nesčetný zástup rytířů se vzchopí –
jich koňstvo zarže, bujně zadupotá –
nad tyrany tvůj prapor zabuchotá –
jen skočit, zařvat, jen se řádně opřít!
43
Já.
l ne, roháčku! Nečekám já divů,
ni náhlých převratů, ni Blanikiad.
Pomálu musí pilovat se okov!
Pozvolna musí drobit se zeď Bastill!
Je třeba opatrným být jak hádě
a sprostným jako holoubátko bílé.
Černý (vyvedl mne na horu).
Máš věru pravdu! Opatrným býti,
toť vrchol taktiky. Jen opatrně!
Svou positivní prací získat vlivu,
domoc’ se slávy, knížecího stolce –
pak lehce zatočíš tím dle své vůle!
Je věčná škoda tvojí skvostné vlohy!
Nech zápasů a zpěvů Tyrtajových
(„Fuj!“ politické písni volal Goethe!)
a věnuj se jen tiché tvorbě svojí,
a vavřín slávy ovine tvé čelo
a nesmrtelnost dotkne se tvých skrání –
vysoko vstoupíš na Parnas...
Já
Když úpí lid, vem jas a slávu ďas!
Apage, Satanas!
44