XLII. Pod oknem ptáci skřehlí v davu,

Jan Duchoslav Panýrek

XLII.
Pod oknem ptáci skřehlí v davu,
Pod oknem ptáci skřehlí v davu,
po zrnku každý pohlíží a zimou klopí malou hlavu, by nekles’ hladu pod tíží.
Své srdce jaré bych vám hodil, by bylo vaší potravou, a tím se vlády osvobodil, jež sídlí mojí nad hlavou. 44