XLVI. Chtěla na mně pořád věděť,

Jan Duchoslav Panýrek

XLVI.
Chtěla na mně pořád věděť,
Chtěla na mně pořád věděť,
jest-li věrným budu přec, nenechám-li prý ji seděť, a podobnou tomu věc.
„Ano, milá, budu hleděť, ano – možná – možná – – snad.“ Jako bych moh’ napřed věděť, budu-li míť věčně hlad! 48