LII. Ba ještě toho lituju,

Jan Duchoslav Panýrek

LII.
Ba ještě toho lituju,
Ba ještě toho lituju,
že tenkrát jsem ji nepozdravil, že jsem s ní při svém potkání se na slovíčko nezastavil.
Než, jak jsem ji moh’ pozdraviť, jak mluviť s ní? – má touha zrůstá! – Já tenkrát plné ruce měl – a měl jsem, ach, i plná ústa. 54