LXXXI. Když podívám se na měsíc,

Jan Duchoslav Panýrek

LXXXI.
Když podívám se na měsíc,
Když podívám se na měsíc,
tu srdce lítosť cítí, že tváře jeho ubledlé jen bledě vůkol svítí.
Buď v lásce chudák oklamán proklíná ženskou zradu, aneb si zpívá jako já – a zpívá písně z hladu. 83