Vzhůru! bratři! čas jest vstáti,
Ruce sobě podejme,
Nepříteli nedat dráti
Drahé vlasti chvátejme.
Rozléhá se po lesynách
Bouřícý již trouby zvuk,
Rozkládá se po rovinách
Statných hájitelů pluk.
Přisahejme, že má býti
Za vůdce nám šlechetnost!
Vrahy jen že chceme zbiti,
V lásce vždy mít nevinnost.
Přemilého bránit Krále,
Příklad dáti věrnosti,
V štěstí být y strasti stále
Pilni jména věčnosti.
Strašlivý když začne bučet
Zemi třesoucý z děl hluk,
Kolem uší naších hlučet
Zdi drtícých kouly zvuk.
Ctného míru pilme dobýt,
Strašný vytrhněm svůj meč;
Odvážené zhoubce pobit,
S chutí v lítou leťme seč.
Dusýcý když chumel prachu
Zachoulí nás v temnou noc,
Nic nám nenažene strachu,
Zpurnou podrtíme moc.
Zuřícý ať kletba hřímá
Nad tím, an chce ustoupit.
Zrádce každý jest, kdo dřímá,
Kdo vlast nedbá vykoupit.
Z smrtícých děl v hromném blesku
Studená když po nás smrt
V hrůze, v ohni, v hřmotu, v třesku
Počne hnát co zhltný chrt;
Vesele sy budem výskat:
Drahá jest nám naše vlast!
Nebudem sy v bídě stýskat,
Sladká pro ni každá strast.
Líbě u milenky plyne
Chvíle v sladkém líbání.
Darmo se však v slzých vine,
Jak zní bubnů volání.
Statek, děti, otec, mátí,
Sebe, co jest milejší,
S radostí chcem v stranu dáti
Pro vlast, neb jest přednější.
Jenž byls hrůzou v krajích dalných,
Popatř na potomky své!
Slavný duchu předkův valných
Ženem hájit vlasti své.
V hanebnou nás vazbu klásti
Nemá nepřátelský pluk;
Umysl mu chceme zmásti,
Svalit na něj na sta muk.
Kde jste slavní Přemyslové?
Zhoubce plašíval váš hněv.
Vizte, nám se stkvějí dnové,
Procýtl zas český lev.
Života sy nevážíme,
Když Král velí vyjíti;
S radostí ho odvážíme,
Drahé vlasti hájiti.
Veliká nás čeká sláva,
Pokoje když dobudem,
Obhájíme naše práva,
Nikdy v chlapství nebudem.
Dosáhneme lásky Krále,
Též y jmeno zvěčněné,
V štěstí budem žíti stále,
V vlasti od jha sproštěné!
Ať se tedy zhoubce strojí,
Osuš hořké slzy vlast!
Prv chcem všickni zhynout v boji,
Než připustit na ně strast.
V krásně kvetoucý se pusté
Kraje změní brzy zas!
Rozplášeny budou husté
Tmy; se vrátí zlatý čas!