Pro Krále a vlast vždy dáti
Hotovi jsme život, krev.
Nevíme, co jest se báti,
Nepřátel když hrozý hněv.
Král a vlast jest naše heslo,
Když jdem v boje krvavé;
Věrnost, vedoucý nás veslo
Jisté, v bouři hltavé.
Král když volá, vlast když trne
Rychle třepícý co blesk;
Z všech stran mužný Čech se hrne,
Z hor až hlouká zbraně třesk.
Čech sy nedá krále bráti,
Nezměnlivý v věrnosti;
Ani drahé vlasti dráti,
Smrt spíš volí s radostí.
Jako drak když zrada syčí,
Hulákají hromové;
Strašně vyzáblá smrt řičí,
Pevně stojí Čechové!
Jako pere vlnobití
Do skal vztekem zuřivým,
Čech pak chvátá ku pobití,
Hřímá hromem smrtícým.
Skusyl naše ostré meče
Divý zpohanělý Prus,
Nemoha snest kruté seče,
Tam, až kde se rodí Rus*).
Jako mračna vojska strašná
Přes doly a přes hory,
Jen co ovec stáda plašná
Honil Žižka s Tábory.
Rekové se v outěk dali,
Každý padl pevný hrad;
Zavzněloli: „z Čech se valí
Hrozný Jiří Poděbrad!“
Marchpolské jsou svědkem pláně,
Od Karla co vedeno;
Naše – v hrozné Frankům ráně
Dokázalo rameno.
Chlumské svědčí tmavé bory,
Jaké pejchou přepité,
Práchnějí tam strašné zbory
Naším mečem pobité.
V přestrašlivé Lipské době,
Valem kde smrt dávila,
Věčně stkvícých věnců sobě
Naše mužnost dobila.
Věčně slavní budou dnové
Skrz Helvetské doliny,
Když se hnali naši lvové
Na Žampanské roviny.
Kam se hnuli osvícení
S námi naši Karlové,
Chvěli hrůzou poražení
Nepřátelští orlové.
Naše činy osvědčují
Skály, které smáčí Reyn;
S podivením oslavují
Města, v kterých hučí Seyn.
Pro Krále a vlast vše dáti
Touží, chvátá věrný Čech!
První v lítém boji státi,
Ohnivý jest jeho spěch.
Král a vlast ať věčně žije,
Pro ně hoří plamenem
Čech, a nepřálele zbije
Zrádné věrným ramenem!
Po všem světě zahřmi hlase,
V nás že vždy vře česká krev!
Vlast a Krále v každém čase
Hotov bránit že náš lev!