4. V růžích bdím i sním, když venku

Ranko Petar

4.
V růžích bdím i sním, když venku
V růžích bdím i sním, když venku
tvář mně jitro celuje, zvlášť kdy sedím ve přístěnku a má stará hubuje.
Přede mnou se v dýmu míhá hlavička jak z pohádky, překrásným mne okem stíhá, leč já prchám nazpátky... Nedám se vám, očka, nedám! V jiném kvítí radosť hledám, ne snad někde na astru, ale v dobrém kanastru. (Dle Čelakovského.)
8