6. Dík, že pro mne není vnady více,

Ranko Petar

6.
Dík, že pro mne není vnady více,
Dík, že pro mne není vnady více,
slepým že jsem až až k nevíře: sladké oči, krásné dívčí líce, že mně vše to shnilo v papíře!
Co prý ještě teď mne spasiť může? Zem se před mnou halí do mraků... A já přece opěvám své růže – ale ve růžovém tabáku! 42