2. Ó ano, s růžným děvčetem,

Ranko Petar

2.
Ó ano, s růžným děvčetem,
Ó ano, s růžným děvčetem,
když mluvíme jen z dálky, to vynášíme nad sníh tvář a ústa nad korálky.
Tu jmenujem je diblíčkem, jenž z kalíšku se vyvlík, a když juž padla hubička, no, pak je teprv – diblík! Však sotva že jsme na vždy sví – ó totě pravý Bábel! Kdo byl by tušil, z diblíka že záhy bude – ďábel?