2. Ach, bolestí jsem všecek plný,

Ranko Petar

2.
Ach, bolestí jsem všecek plný,
Ach, bolestí jsem všecek plný,
a přece pryč, ó zpátky! Již ňader vašich svůdné vlny mých snů nebudou matky.
A rtíku, který plamen tutlá, víc nebudu ach, pěvcem – ó kde ta nožka čárná, útlá, jíž chtěl jsem býti ševcem! Ó kde té šíje sněhobílé s tím v shawlu zobem sejčím? Ach, přísahám vám, lásky chvíle, že chtěl jsem býť jí krejčím! Však nebudu již vrkať více vám, paní moje švarná, a kdyby celá země byla jen velká holubárna! 52