XXX. Když síla umrlá se chýlí k hrobu

Gustav Pfleger Moravský

XXX.
Když síla umrlá se chýlí k hrobu Když síla umrlá se chýlí k hrobu
V posledním klesnouc divém namahání: (Jak lampy svit, když vzejme truchlé plání, Jen utajiť chce nevyhnutnou mdlobu): Tu nezná srdce více hněvu zlobu; Svůj bol konejší v znikajícím lkání, Jenž od zoufalství tehdy jen uchrání, Když naděj lestná ztratí vši svou zdobu. Jen tiché „s Bohem!“ šepce srdce světu, Víc neznajíc přesladkosť milozvoucí Ták nenavratně ztraceného žití. Čím žití jest mladému v letech kmetu, Když v prsou jarých zmírá srdce žhoucí? Věčné se odřeknutí všeho čití....

Kniha Dumky (1857)
Autor Gustav Pfleger Moravský