XXIII. Když’s ponejprv ty zapěla

Gustav Pfleger Moravský

XXIII.
Když’s ponejprv ty zapěla Když’s ponejprv ty zapěla
Mou píseň lkající: Oh! jak má duše zachvěla Se slastí vířící: 128 Tvůj sladký, měkký libohlas Tak vroucně v písni zněl, Že jsem to hlubě cítil zas, Co prv jsem k tobě pěl. Svět harmonijí nejsladších V prsou se rozvinul: Ó kéž bych věčně věkův v nich Živý se rozplynul! Ta píseň ze tvých sladkých rtův Tak vroucně zpívaná: Toť svatá věšťba se světův Nebeských seslaná. Nuž zpívej neustále dál, Ty rájská pělko má! V tvém zpěvu všecek ztaje žal – Mír vane prsoma. A nevýslovná blaženosť Jen v zdání cítěná Ta písní vzkvětne v skutečnosť Za lásku – odměna.

Kniha Dumky (1857)
Autor Gustav Pfleger Moravský