XXXIV. Když s hvězdami se sklání

Gustav Pfleger Moravský

XXXIV.
Když s hvězdami se sklání Když s hvězdami se sklání
Noc tichá na údolí: Tu v truchlém vzpomínání Mé srdce mi zabolí. Já zírám v roztoužení K těm hvězdám stříbrostkvělým, A v divém rozechvění Ach! štěstí, lásky želím. A ona prý též v bolu V noc tichou často zírá, A pohlíží tam k dolu, Nad nímž se mlha stírá; 137 Tam k dolu rozkvětlému, Kde květlo naše štěstí, Kde více srdci mdlému, Ba víc nebude kvěsti. Tak kde jsme spolu dříve Se v lásce celovali: V žalosti neskrotlivé Oba jsme zaplakali. Ach! zaplakali oba A pláčem’ ještě dosuď, Ač mnohá přešla doba, Že nesmíří se osud!...

Kniha Dumky (1857)
Autor Gustav Pfleger Moravský