VII.
Bylo to v máji, ba v máji,
Bylo to v máji, ba v máji,
Když jsem já uzřel milenku svou;
Kosové pěli tam v háji
Tak vroucně, jak píseň by mou!
A hvězdy, ty leskly se hvězdy,
Jak v očích mé milenky svit;
A toužebně za noci vezdy
Teď ve slzách k nim musím zříť.
Kéž jsem já v lesky, ty v lesky
Nikdy byl nepozřel, ach!
Teď vodím nářky a stesky,
Blouzně jen v uprchlých snách!
Tam v dáli, tam v modravé dáli
Klene se rozkvětlý dol:
Tam při Luně nyvé jsme stáli
A vroucně se líbali spol.
A když jsem ji líbal a líbal,
Víry a lásky slib dal;
Se na ňadrách sněžných kolíbal
A pil z retův opojný pal:
Ach! tehdy jsem, tehdy v tom žáru
Srdce své ponořil v žel;
Od doby té s sebou v sváru
A v bolesti kruté jsem mřel.
157
Ó kéž jsem vás oči, vy oči,
Neuzřel v neblahý den!
Mně v bolesti hlava se točí:
Že uprchl lásky mi sen!