XVI. Když ondy mě srdce bolelo,

Gustav Pfleger Moravský

XVI.
Když ondy mněmě srdce bolelo, Když ondy mněmě srdce bolelo,
 Tu truchlit vyšel jsem v modrou noc. Tu vyšla i Luna na obzor A v srdce mi lila svou čarnou moc. Tu stál jsem ach! dlouho zmoucený, Div touhou že tehdy jsem neumřel; A na lásky čas jsem vzpomínal, A přece mi rozchvěl se v srdci žel! Tu v paměti své až k mladosti Svou myšlénkou truchlou jsem putoval; A srdce se v nové zas žalosti Mi zachvělo, až jsem zaplakal. Ó života půvab: to jest bol, A radosť: to truchlý jeho stín: A když jsem plakal, v radosti Bol srdce se linul ze hlubin... Ty tichá noci s tou Lunou svou, Proč tobě, jen tobě tvůj žal já lkám? 163 Ty sotva mi odpověď na to dáš, Vždyť darmo se sebe samého ptám!...

Kniha Dumky (1857)
Autor Gustav Pfleger Moravský