XXIV.* Na tvojich prsou odpočinouť

Gustav Pfleger Moravský

XXIV.*
Na tvojich prsou odpočinouť Na tvojich prsou odpočinouť
Po úchvatu a strasti mdlé; K plnému srdci tebe vinouť A zapomníť na doby zlé: Ach! tož nedáno osudem, Jenž dávno nás oulestně dělí A hroutí štěstí stánek stkvělý, V němž vespol žíti nebudem’! Ó kde ta doba, když se linul Pod starou zdí milý slib tvůj; Když ohlas jeho v hukot splynul, Jímž pěla vlnou tichá sluj! Tvé oko v mém se topilo, Kde slz tvých družky se rojily, Když rtové sotva vyslovili, Co v srdci mojím bouřilo. A nic z těch dob mi neutkvělo V roztoužených všech hlubinách, 169 Leč co juž tehdy zhynouť mělo, Jak ohlas v mrtvých skalinách: To jedno slovo vrylo v hruď Svým zvukem žalným věčné hoře, Tak krátké sic, však strastí moře, To slovo děsné: „s Bohem buď!“

Kniha Dumky (1857)
Autor Gustav Pfleger Moravský