XXXVIII. Když ukonejšen Lunou

Gustav Pfleger Moravský

XXXVIII.
Když ukonejšen Lunou Když ukonejšen Lunou
Já v sladký klesnu sen: Tu předivnými zjevy Jsem v snách mile okouzlen. Tu sklání se má milá Ke mně tak blahostně, Že sladká touha po ní Má ňadra jme milostně. Na tváři luznohravé Jí žertovný hrá směv, A ze rtův zororůžných Zní zmíravý láskou zpěv. Tu sladká ona děva Juž ke mně se kloní vstříc, A planoucí rty její Mne líbají víc a víc. Tak žhoucně v náruč sladkou Objímá šiji mou, A tiskne tělo k ňadrám, Jež zápalem slastným vrou: Že je mi ach! tak divno, Tož jakbych umříť měl; 182 Tak sladko, bolno, divo, Že v rozkoši taje žel! A když procitnu z spánku, Tu zmizí ten sladký sen: Kolem mne všechno pusto, A v oku tkví slza jen!...

Kniha Dumky (1857)
Autor Gustav Pfleger Moravský