ŠŤASTNÝ ČLOVĚK.
Milý příteli redaktore!
Zas pozýváš mě na kolbiště,
vzpomínáš horkou mladost mou.
Leč, špatné volíš útočiště –
sny mládí jsou mi pohádkou.
Víš, péro časem zrezavělo –
a kde jsou mé sny heroa!...
Duch snad by chtěl, však tělo, tělo!
Jsem hodný, vzorný buržoa.
Já, jenž chtěl ohněm vodit davy,
dva pudly vodím na šňůře!
A ku podivu! mne to baví
a stačí mojí bravúře.
A revoluce? Žádná, žádná!
Jsem tichý, němý poddaný,
a chválím si – neb vrchnost řádná
si cení klídné občany.
Ráno si nacpu po snídaní
a poříkám své hodinky;
pak trochu psaní, počítání,
a po obědě novinky.
Jenom nic,nad čím dumat třeba!
Nic, z čeho hlava vírem jde.
Nic kaviár, mně stačí chleba,
mám Politik a Fliegende.
51
Má neteřka tak dobře vaří!
To svedlo by i heroa!
Laloušek roste, břich se daří –
kdo je tak šťasten jako já!
Tak apoštolský život spřádám,
jsem milovaným pastýřem –
jen občas o štolu se zhádám
s nějakým zpurným havířem.
Piš, máš-li chuť! A mnoho zdaru!
Kéž Ti to hodně vyneslo!
Však pozor dej! Psát rady caru
je hubené vždy řemeslo!
A nota bene! Pošli číslo!
Je u nás doktor liberál,
kdyby to do živého kříslo,
je možná, že by odbíral.
Já též bych rád, však nemohu.
Nuž znova zdaru na Bohu
Ti želá bratsky oddaný
Tvůj
Jindra,
klidný poddaný.
1898
52