Dívka k zapadajícímu slunci.

Václav Jaromír Picek

Dívka k zapadajícímu slunci.
Slunéčko krásné, tvoje zář Zahřála zemi všady, A květorouché sady Radostnou zjevovaly tvář; I moje slunce růži hřálo, A poupě na ně se usmálo. Teď náhle tvůj tratí se lesk, Tichounké barvíc hory, Loučí se vlídně s tvory A zůstavuje vůkol stesk; I moje srdce k slunci touží, To zapadá a mne usouží. 48 O chyl se, chyl s rychlostí jen, Slunéčko milé, k moři; Já vyznám se ti v hoři, I mně že zašel jasný den! Teď hojná sice rosa padne, Než mé srdéčko přec uvadne.

Kniha Písně [1] (1847)
Autor Václav Jaromír Picek