Lhostejník.
Vězte děvy upejpavé,
Že mne vaše oči hravé
Neokouzlí víc;
Ať si ostré šípy střílí
A ty přímo k srdci pílí,
Já jdu mužně vstříc.
Ať milence opájíte,
Spanilou se krásou skvíte,
Jako anděl sám,
Ať vás tvoří řecká dlátka
Nevinné jak holoubátka:
Přec vám výhost dám.
Vaše spolky, vaše spíle
A uprchlé vámi chvíle
Jsou jen marný sen,
A vy přec se honosíte,
Nám že rozkoš působíte,
Hrajete-li jen.
Dáte-li kdy políbení,
Mníte, že sladšího není
61
V šírém světě nic;
Mělnického dvě, tři sklenky
Hřejí lépe, než milenky
Hubiček tisíc.
Mnohý se až k zemi shýbá,
Ručky bílé vám zulíbá,
Mní, že v ráji jest;
S bratry já v radosti klíně
Děkuji při sladkém víně
Za tu velkou čest.
Mnohý jinoch láskou stůně,
Žaluje svou tíseň luně,
Probdí noční čas;
Mne však kojí spánek časný,
Až mne zbudí úsvit jasný
Zjitra k plesu zas.
Ano, děvy, to je nebe,
Kdo za pána má jen sebe,
Kdo je svoboden;
Proto pouta snést nemůže,
Ať kol nich vinou se růže,
Srdce mé ni den.
62