CO JEST ČLOVĚK.

Václav Jaromír Picek

CO JEST ČLOVĚK.
Člověk na moři věčnosti Loď je slabá, vrtkavá, S níž si vlna v zhoubné zlosti Jako s lístkem pohrává. Vůle je ten stěžen křehký, Jako ze skla tesaný, Srdce – plachet záhyb lehký, Větrem sem tam pohnaný. Zrádný osud, líté vášně Jsou ta bouře strašlivá, Ana lodi prostopášně V temný jícen zarývá. Než tu rozum jako veslo Řídit má kvapící běh, Aby moře plavce neslo Šťastně na kynoucí břeh. 79 Víra jestli věží jeho, Stkvělou co zasílá zář, Ouskalí by míjel zlého, A na pouti zjasnil tvář. Zarazil-li v modro nebe Kotvou svojí naděje, V přístavu pak spatří sebe, Ráj se na něj zasměje. 80

Kniha Písně (1852)
Autor Václav Jaromír Picek