ZPĚV K SLAVNOSTI
pětistyletého trvání vysokých škol Pražských
při odhalení pomníku r. 1848.
Vítej lidu, jasný králi,
Otče vlasti, vítej nám;
Srdce Čechů touhou plály,
Bys k jich sstoupil dolinám;
Vltava jar půltisíce
Tvé oblouky protéká,
Co jak dnes radostné líce
Zřela Praha stověká.
VítejVítej, hlavo ty věhlasná,
Již tak žehnal světů Pán,
Že vykvetla doba spasná,
Zdar byl krásné vlasti dán;
To posvátné čelo neslo
Vínek zásluh spanilý,
Mívalť Otec svaté heslo:
„Blažit národ rozmilý.“
Hle jak právo nám podává
Vysokého Učení,
Kyne ruka – chrám povstává
S Uměn vlídnou svatyní;
Tam se slovo Páně hlásá,
Moudrost, právo národů,
Duch nad léční silou jásá,
Již vlil Tvorce v přírodu.
107
Národové k Praze České
Spějí, věd kde vzešla zář,
Aby blesky věd nebeské
Objasnily ducha tvář;
Alma Mater dary stále
K Visle, Sále, na Dunaj,
Rozesílá k vlasti chvále,
By vykvítal světu ráj.
Na sta sic vlast bouří sčítá,
Co jich stálo nad Prahou:
Alma Mater stejně zkvítá,
Stejně dává zář blahou;
Skví jak od věků se skvíval
Českých králů chrám i hrad,
Tam kde v rodě s králem dlíval
Arnošt, Vlaším, Kolovrat.
NužeNuže, Praho, dcero krásná
Libušina, Karlova!
Jásej, zde je slavnost hlasná,
Tvář velebná Otcova;
Jásej, On ti lásku dává,
Žehná s výše tobě – nám;
Jásej Karlu: Sláva, sláva!
Nám že stavěl slávy chrám.
108
109
110