DÍTKY A DĚVA.
Vede cesta borovím
Na pahorku borovýmborovím,
Jen zde onde sosna stojí,
A pod její chladnou chvojí
Hejno dítek odpočívá,
Na děvu se bodře dívá,
Jak vychází z oboryobory,
By pohlídla na hory.
Aj, tu děva milená
Na pahorku zastená:
„Hoj, vy sosny, sosny drahé,
Kde jsou vaše doby blahé,
Když jste vy se k nebi hnaly,
A větérci s vámi hrali?
Teď truchlíte skloněné –
Vrcholy jsou zlomené.“
Aj, tu sosny zašumí,
Snad že slovům rozumí,
Krápě jako slze cedí
Na sbor dítek, tam co sedí;
Ty se v chladu stále baví,
Na hlavinky květy staví,
Na žel sosen nedbají,
Pryč se smíchem spěchají.
12
„Smějte dítky, smějte se,“
Děva vzdechy povznese,
„Brzo přijít doba může,
Kde vám svadnou žertu růže;
Osud snad již k vám sem kráčí,
Nad hlavami blesk otáčí;
Srdce budou pukati,
Se sosnami plakati.“
13