SŇATEK A POHŘEB.

Václav Jaromír Picek

Vždycky jsem se těšívával, Když s tebou jsem v mládí hrával, Mou že bude ruka tvá; Než teď zašly tyto ráje, Svadly mých snů čarné máje, Zbledla, zhasla hvězda má. Až budou se z myrty věnce Pro tě vít a pro milence Na nejblažší ze dnů všech; Budu já též věnce víti Blahu mému z toho kvítí, Co vyrůstá na hrobech. Až vyzvánět budou v plesu Horám, dolům, nivě, lesu Dobu tvého spojení; Budou zvonit srdci mému Hrana k spánku pověčnému, V klid kde bol se promění. Až kněz bude ruce skládat, Slovo, ježto víže, žádat, A ty šeptneš „ano“ své; Šeptnu já též v chrámě vzadu: „Ano – do hrobu tě kladu, Odpočívej srdce mé.“

Patří do shluku

háj, slavíček, kvítko, kvítek, potůček, slavík, vlnka, pomněnka, větřík, ptáček

254. báseň z celkových 875

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XXVII. Kdybych rukama dosáhl (Vincenc Furch)
  2. TOUHA PO VZDÁLENÉ. (Václav Věnceslav Ráb)
  3. Tenkráte srdce mé zajásalo, (Josef Holý)
  4. Mé dítě. (Anna Simerská)
  5. 9. Na mne zpomínka co hvězda (Václav Bolemír Nebeský)
  6. Obraz dívky mé. (Josef Jaroslav Langer)
  7. XLIX. Jindy mě za dlouhé chvíle (František Ladislav Čelakovský)
  8. IV. Ranní modlitba. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Chtěla bych ti zpívat. (Růžena Jesenská)
  10. Potěcha. (Simeon Karel Macháček)