PĚVCŮM.
Vane božský dech vesmírem,
V tvorstvu vládne šírošírém,
Čistý duch ho cítí, zná;
Zasvěcenec jen kruh zírá,
Zem co s nebem vlídně svírá,
V mocné Pán jejž ruce má.
Kruh ten v lilii počíná,
V Orionu sám se spíná,
Perly na něm – hvězdy jsou;
Kruh ten zní co dalné zvonce,
Věčnost nezná hlasů konce –
Ty se v letu země tknou!
Pěvci, hle ty divoráje
Nejsou pro vás pouhé báje,
Memnonovy sochy jste;
Vaším duchem to zaznívá,
Když se světu rozednívá,
Zora, když do brány jde.
Jak zní hlas váš, srdce skáče,
Lidstvo žasne, jásá – pláče,
Kůra zemská odpadá;
Vrah co právě meč otáčí,
Lituje čin, slzou smáčí,
K vám pobožně pohlédá.
101
Vy jste Tvorce vyvolenci,
Svět zdobíte krásy věnci,
V žel a tmu vodíte jas;
Každý zvuk té zlaté lyry
Vlívá sladkost lásky, víry,
Je z budoucí vlasti hlas.
Pozdě vraťte se do výše,
Přejte lidstvu krásy číše
Citů blaha přesvatých;
Až předc hlava půjde spáti,
Lyra bude žalmy hráti
V světech Páně hvězdnatých.
102