Velevážená, drahá učitelko naše!
Čas neúprosný rychlým spěje krokem.
Juž krátkou nám jen zůstavuje chvíli
ve škole drahé, kde jsme šťastny byly –
již s posledním nám loučiti se rokem.
Též jmenin Tvých, o pěstitelko drahá,
den poslední nám doba dětství skytá,
dnes vroucí, vřelá přání v duších skrytá
my Tobě nesem v posled – přání blaha.
Za každý pohled, krok i slovo, naše
jež blaho, dobro povždy chce a rodí,
nechť životem Tě ruka štěstí vodí,
„buď šťastna věčně!“ – to jest přání naše.
Věz, osud nechť nás daří růží květem,
nechť zaseje nám v cestu trní chudé,
Tvůj obraz v duších vždy nám zářit bude,
jak hvězda jasná povede nás světem.
A prosbu slyš! Až v dáli budem dlíti,
až povelí nám přísná žití dráha,
dej, ať smí těšit vědomí nás blaha,
že u Tebe nám hvězda lásky svítí!
30