VSTUP.
Šla jsem polem. Rudé máky
hýřily v něm v slunce zlatu.
jako láska v srdci mladém,
jako úsměv na rtu děcka.
V moře klasů ruku nořím.
Kytici chci mít těch květů.
Sama radost nejásá víc,
než ty rudé vlčí máky.
Co v nich krásy! Hedváb měkký
každý lístek. – Ještě jeden!
Nenasytno srdce, ruka. – –
Nesu zářnou trofej léta. –
Zadul vítr – serval lístek
jeden pouze; však jich více!
Zadul opět – rve mi znovu
žhoucí květy. Marně bráním.
[7]
Krůpěje jak krve rudé
napadaly květy v cestu
jako slzy mrtvé lásky,
co dřív snila v srdci mladém. –
***
Což je víc ten úsměv žití?
Co mi nechal život z lásky,
o níž každý dech můj sníval? – –
Servané jen vlčí máky. –
[8]