Proč pak spíš, spíš, spíš?
role, rolečko černá?
Zdali víš – víš – víš,
že jde Vesna tvá věrná?
Probuď se ze sna, otevři oči,
pohleď, jak blankyt sluncem je zalit,
otevři ústa, vydechni z hluboka,
ucítíš jarní vánky se valit,
střásej už unavu umrzlých údů,
slunečko prsty už hladí tvou půdu
a já na vzkříšení zpívám a zvoním!
Viz, jak se postroje třpytí už koním,
vlasy tvé češou blesknavé pluhy,
semena třpytná v tvé padají luhy,
vstaň, rozhlédni se kol radostným zrakem!
Nesu ti snídani, napoj se mrakem,
umyj se v potoku, který kol šplouchá,
zatkni si blatouchy v nádherná roucha,
oděj se řasnatou zelenou sukní,
pestrými poupaty po lukách pukni,
pryskyřník s pomněnkou zapleť si do vlasů,
petrklíč na ňadra připni si v okrasu,
v košili z obílí vyšíj si charpy!
Tulák ti zazpívá z rozkvetlé škarpy,
v zahradách vzcházejí červánky broskví,
brzo tvé jabloně růžně se rozskví,
k slavnému průvodu řadí se spěšně
podle tvých silnic družičky třešně,
vánkové z fijalek rašících hájů
nesou ti pozdravy moří a krajů,
ženci i do máku oděné děvy
vzpomínají si zas zapadlé zpěvy,
čápi už letí a laštovky s nimi –
konec je spánku a konec je zimy!
Rolečko! Role! Vstávej, ó vstávej!
Usměj se krásou a úrodu dávej.
Chroustík už bzučí v osládlý vzduch,
Čeká už člověk! Čeká už Bůh!
Proč pak spíš? spíš, spíš,
role, rolečko černá!?
Zda-li víš, víš, víš,
Že jde Vesna tvá věrná?
Probuď se ze sna, otevři oči!
Nastala doba života!
Tak mu to z hrdla rokotá,
div se mu nerozskočí,
a píseň žvatlavá řine se, řine
da capo al fine, da capo al fine.