Píseň hvězd.

Karel Dostál-Lutinov

Píseň hvězd.
Kdys v lůně Slunce, své matky, jsme, kuřátka, snily sen sladký – a všemocnou rukou jsme vrženy v svět. Teď vesmírem bloudí krok vratký, kdy schýlíme hlavu zpátky jak ptáčata na rodnou sněť? Tak milion tančíme roků – už máme píchání v boku – kde lávka, kam by si sed? Smrt v srdci – a pochodeň v oku a svítit do Jeho kroků, Jenž z ničeho v žití nad zved. Tak železnou drahou se ploužit a neznámým zákonům sloužit, mít poslušně zamčený ret – jak maják na břehu toužít a ku matce nirvaně kroužit, až v trosky se rozpadne svět... 20