Píseň cizincova.
Jsem cizincem na této smutné hvězdě,
jež vesmírem jde, kvete, odumírá,
dnes v jabloní květ, zítra v sníh se šatí.
Tvorové, již tu bydlí, jsou mi cizí.
Cizí mi sup, jenž ve mračnech si rejdí,
i pes, jenž lísá se, mi nerozumí.
A mezi lidmi není Lásky velké,
po které žízní uštvané mé srdce.
Tak ještě skřivan byl mi trochu spřízněn,
však odletěl kams na jih. Kdo tam za ním?
Úsměv je hostem, paní je tu Zloba,
jež mrazí oudy, vypíjí nám mozky!
Slyšíte řinčet pouta na mých rukou?
Jak velký žalář letí země v dálku,
a vězeň čeká, až klíč zarachotí
a duše volná zatřepá křídly
hoj! dušička má zatřepotá křídly
a ku své vlasti rozletí se v touze...
36