XXVI. Ku pohřbu vojína.
Prápory když svaté chvělychvěly,
V čelo lev se postavil,
Smrtné zbraně strašně zněly,
A vůdce nás oslovil:
Tasil jsem meč pro vlast, krále,
V krvavý se vrhl boj,
Chrabrou myslí k české slávě
Rozrážel nepřátel roj.
„Vítězství neb smrt!“ – to heslo
Bázlivý rozhodlo spor,
Směle k vítězství mne neslo
Smrti hrůzonosné vzdor.
Nebál jsem se v kruté seči
Zhouby krvorudých děl,
Aniž na bojišti meči
Naskupených mrtvých těl.
A však smrti kruté štítem
V zápasu jsem nedostal,
Zákeřnicky raněn šípem,
Na milost jsem se jí vzdal.
Černou zradou mne přelstila,
OhromilOhromila mysl mou,
Vavřín mi ukořistila,
Zvítězila nade mnou.
Tu kořist zas smrt navrátí,
Silnější když oděnec
Světlo-vládu její zvrátí,
Strhne její náhonec.
Smrtí smrt si sama bude,
Zahodí zbraň záhubnou,
Vší až ona moci zbude,
Hrobové se otevrou.
Branou pomsty s požehnáním
Kristus sám povede voj,
Vůdce napřed, a my za ním,
S křížem svatý počnem boj;
Osudnou uslyšíc troubu,
Smrt upadne v zoufalství
A nad ní, než přijdou k soudu,
Slavit budem vítězství.
32