Mé blaho.
Ať si jiní tučné kvasy,
hru a spolky milují,
ať si jiní po vše časy
v jídle, v pití libují:
tohoť já jim nezávidím,
říci však se nezastydím,
že mi kniha jediná
nade vše jest milená.
Ať si jiní v radování
dnem a nocí plesají,
ať si v skvostném hodování
hojností oplývají:
tohoť já jim nezávidím,
říci však se nezastydím,
že jest moje blažení
z jedné knihy učení.
35
Ať si jiní rozkoš skvělou
nade vše vynášejí,
ať si třeba stříbrem stelou,
zlatem se pokrývají:
tohoť já jim nezávidím,
říci však se nezastydím,
že má radost jediná
jest jen kniha zděděná.
Kniha česká, v níž je krásné
řeči poklad uschován,
kniha slávská, v níž jest jasné
pravdy květ zaznamenán,
z níž nabývám poučení
a v dobách všech potěšení:
v knize této zděděné
jediné jest blaho mé.
S ní se kochám jak s milenkou,
s ní má duše obcuje,
s ní co pravdy se studénkou
mysl má se zvlažuje;
v ní co v svědku časů dávných
život ctím praotců slavných:
v knize této zděděné
jediné jest blaho mé!
36