XI. Milujme se, křehcí pozemšťané!

Václav Pok Poděbradský

XI.
Milujme se, křehcí pozemšťané!
Milujme se, křehcí pozemšťané!
V lásce jenom síly lůno je, v lásce život svěží panuje, v lásce volný, lahodný duch vane.
Láska – krásy matka – nepoznané světem radostí všech zřídlo je, k němuž chorých dav ať putuje, který se spil v číši „zištnost“ zvané. Zlomena buď jeduplná střela, kterouž zloba metá v domácnost a jež ničí víc než války děla. Hlásáť mezi jiným věčné nebe: „Nezabiješ!“ – Velkáť ohavnost, nemilovat jiného než – sebe. 51