Sněží...

Rudolf Pokorný

Sněží...
Spadlo květů z hvězdných světů, po nebi až leží... Andělíci vanou křídly– květ se práší – sněží... Střechy hned jsou pěkně bíly, jenom pohledněte! Zimním květem každý stromek na zahradě květe. Jenom listí k tomu schází. Jenom pouta těsná rozlomit, a byla by tu nová – zimní vesna!... Po návsi, hle, hejno dítek koulemi se honí, nebo staví sněhuláka tam, kde stával vloni. [26] Staří kolem teplých kamen blíž se k sobě tlačí – vzpomínají na zlé zimy – zda jen topit stačí? A dědoušek bělovlasý napřed se už chvěje, zdali mu sníh ku hřbitovu cestu nezavěje... 27

Kniha Opět na horách (1887)
Autor Rudolf Pokorný