O štědrémŠtědrém večeru.
Milý Bože, pohleď chvilku
v naši chaloupku:
drobných dětí kolem stromku
jako holoubků!
Na stromku hle, kvete, zraje
celá zahrada,
a babička vnoučatům svým
všecko vykládá.
Napínají děti krčky,
to je úžasu!
A babička každé hladí
pěkně po vlasu.
Babička má štědrou ruku,
všecky spokojí,
než jablíčko jedno také
sobě nakrojí.
Ale co se zamyslila
dobrá babička?
„Ukaž, ukaž, jaká věšťba,
křížkříž, či hvězdička?“
36
„„Kříž!““ ... A ticho po světnici,
smutno na chvíli,
však babička zaplašiti
hned to popílí.
Usmívavě podává se
věšťbě osudu:
„No, no, dítky, však tu věčně
s vámi nebudu!
Už mi brzo ustelete
v chladné komoře –
však se s vámi těšiť budu
i tam nahoře!
Vymodlím si nebem dolů
malou skulinu,
bych se na vás dívať mohla
každou hodinu!“ –
Dávno, dávno dřímáš v zemi,
dobrá stařenko:
ach, kdeže to vymodlené
tvoje okénko?
37