Návrat z hor.
Opustilo léto
zasmušilé hory,
uzamkly je mrazy
jako na závory.
Smutně za mnou hledí
z dálky vlhkým zrakem,
jako by mně vyčítaly:
„Jsi též tažným ptákem!“
Nejsem ptákem tažným:
ve svém zimním šatě
vedete si, hory,
přec jen přebohatě:
ale matička má
čeká na své ptáče:
až jí o vás zašvitoří,
radostí zapláče!
Až ji ubezpečí,
nikdy ve jho kleté
že svých šíjí neskloníte,
že ji milujete!
62
A ta vaše chasa,
v zápalu že svatém
ještě umí dobře točiť
okovaným mlatem!
Jak se rozveselí,
zvláště až jí poví,
že jest ve vás písní
jako listí v křoví.
Ale jenom jedna
že tu zavzní v kůru,
až k vám zvolá odhodlaně:
„Hory, hory, vzhůru!“
63