Vichr letí krajem...

Rudolf Pokorný

Vichr letí krajem...
Vichr letí krajem, studeno tak v máji, a ty naše stromy sličně rozkvétají! Zklamalo je slunce pohledem svým vřelým, zavřelo se v mraky – běda osiřelým! Vichr letí krajem, studeno tak v máji, a ta naše srdce touhou rozkvétají! Udobři se, sudbo, nerozluč jich, bědná, vždyť v těch našich srdcích jenom radosť jedna! Jedna radosť v srdcích, jedno v duších hnutí, jeden sen – a z něho jedno procitnutí, a to procitnutí kdyby nastat mělo, v očích by se tmělo, v prsou by to mřelo. 24