XVII. Letí čápi, letí z jihu,

Rudolf Pokorný

XVII.
Letí čápi, letí z jihu, Letí čápi, letí z jihu,
 nesou z dálky sladkou tíhu: drobné dítě, líce smavá – matko země, budiž zdráva! „Dítě, dítě, drahé dítě!“ zved’ je otec okamžitě, pohleděl mu v pěkná očka: zkvetla v každém fijaločka. Políbil je v bílé líce: sněženek v nich na tisíce. Políbil je v ústka vřelá, ústa hned se rozepěla. Bylo plesu, bylo štěstí na každičké ratolesti, když to sladké dítě matka ukládala do poupátka, 47 Zz rána rosou oči myla, otci slunku hovořila: „Vystrojíme slavné křtiny, zvi, sluníčko, na hostiny. Kde je jaký keř a strůmek, kde je jaká niva, chlumek, nechať kvetou, nechať zmladnou a lidé si v náruč padnou.“ 48

Kniha S procitlým jarem (1883)
Autor Rudolf Pokorný