I. Zas nové jaro zří mně do světničky –

Rudolf Pokorný

I.
Zas nové jaro zří mně do světničky –
Zas nové jaro zří mně do světničky –
ej, jakýž obrat vidí! Juž sladké rety moji mladé žínky žeň naší lásky klidí. A já jsem nejšťastnější z lidí!
Kam, žínko, všecky ty hubičky dáme? Svaž mi je v šátek bílý, a pošle-li nám bůh anděla z nebe, v té první jeho chvíli nechť na rty se mu schýlí. [63]